Můj Příběh

Můj vytoužený dům už stojí na svém místě. Miluji na něm všechny jeho přírodní materiály, ze kterých je postavený, především jeho krásnou masivní hliněnou omítku, která se na sluníčku nahřeje a pak sálá teplo celý večer. Jeho široké zdi postavené ze slámy, která vyrostla na okraji naší vesnice. Jeho krásnou vůni použitého dřeva na obklad podkroví. Kamna, která vytopí celý dům, jejichž oheň dodává domácí atmosféru a ještě ohřejí vodu na mytí. Dřevěné trámy použité v interiéru, kdysi podpíraly střechu stodoly a nyní dostaly druhou šanci nést patro v našem domě.

Že si jednou postavím dům, byl můj sen, už když jsem byla malá holčička. Fakt že jedna taková holčička mi zrovna pod srdcem roste, mě přimělo k zamyšlení. Přišel čas si vybudovat naše hnízdečko. V té době jsme žili s přítelem a mými rodiči v Pražském panelákovém bytě. Umístění stavby bylo jasné, můj hrad jsem totiž odjakživa viděla na naší milované zahradě kousek od rodné chalupy.

Když jsme se rozhodli stavět v roce 2008, tak se tu teprve dostávalo do povědomí, že existují domy z přírodních materiálů. Tehdy jsem ani nevěděla, z čeho budeme stavět. Zvažovala jsem všechny dostupné možnosti od Ytongu až po dřevostavbu.

Pak jsem ale našla na internetu krásné přírodní stavby a díky mé slabosti pro přírodu jsem se i přes své jazykové bariéry dozvěděla, že existují domy ze slámy. Zjistila jsem, že to není, v podstatě žádná novinka, v Americe mají již staleté slaměné stavby. Hledání mě nakonec zavedlo na britské stránky, kde jsem oslovila českého projektanta.

Před samotnou stavbou, ale i v jejím průběhu přicházeli opravdu silné emotivní chvíle. Bylo to jako na horské dráze. Když už jsme si byli jistí, že máme konečně něco hotové, nebo máme dokonce v něčem jasno, šup, hned nám stavba, úřady, (ne)odborník, nebo i naše chyba uštědřili pěkných pár facek.

Samozřejmě jsem po boku měla vždy svého manžela a podporu rodiny, ale co jsem nezorganizovala, tak se nedělo. Hlavním plánovačem jsem byla já na mateřské, a Muž se neměl čas při svém zaměstnání těmto věcem příliš věnovat. Navíc jsem cítila, že je to moje poslání, a hlavně to byl můj sen, na jehož vzniku jsem měla potřebu se podílet co největším dílem. To mi většinou dávalo sílu vše vyřešit.

Ocitali jsme se někdy v naprosto slepých uličkách a nebyl nikdo, kdo by nám poradil, museli jsme si se vším poradit sami. Mnohokrát jsem hodila flintu do žita. Dokonce jsem do domu nemohla několik měsíců ani vkročit. Moje frustrace a zaslepenost určitým problémem mi mnohokrát nedovolovaly vidět řešení.

Někdy si říkáme, proč jsme se do toho vůbec pouštěli. Co nás vedlo k takovému nápadu, postavit si dům svépomocí? Máme rozum, nohy a ruce. Zvládli to naši předkové a spousta jiných lidí, tak proč bychom to nedokázali my. Potřeba něco dělat vlastníma rukama je snad v každém z nás, a když nakonec uvidíte, co jste vytvořili, budete na sebe náležitě hrdí. A máte proč.

Proto jsem se rozhodla vám v této džungli informací a možností pomoct v utřídění myšlenek, aby u vás nedocházelo před i v průběhu stavby ke zklamání, a abyste měli jasnější vize svých potřeb. Já takovou podporu v začátcích neměla. Poskytnu vám berličku na cestě za tím vaším snem o bydlení.